Bezdomovci odcházejí, squatteři zůstávají
Nedávná bezpečnostní akce v okolí Palmovky ukázala, že opatření v podobě ukončení činnosti některých stánků s občerstvením přináší ovoce. Starosta, jeho zástupkyně a úředníci vyrazili jednou podvečer s policisty do ulic „chytat padouchy“. Ale tak doslova to, jak se později, ukázalo nebylo. Padouchů totiž poslední dobou nějak ubylo a není to jen počasím. Akce veskrze poučná, neboť nám obyčejným lidem, a tím myslím lidem, kteří nepracují jako strážci zákona ukázala, že policista dnes není jenom policistou, ale tak trochu i psychologem či psychiatrem. A tak jsme byli svědkem nepřeberné škály případů, kdy se nejrůznější existence, individua a pitoreskní postavičky snažily policistům vysvětlit, proč jsou právě tam, kde jsou a proč konají to, co právě konají. A důvody to byly někdy opravdu úsměvné. V tu chvíli jsem vždy tak trochu pobaveně čekal, jak tohle ten policista rozlouskne. Ovšem ti chlapíci měli opravdu pod čepicí a nezaskočilo je nic.
O to více mě pak zajímal přístup policie k řešení situace v kauze Vila Milada, známého to squattu, který je bohužel ještě na území Prahy 8. Ožití kauzy obstaraly jedny roztržené pošťácké kalhoty, neboť volně pobíhající psi squatterů napadli poštovního doručovatele, několik potrhaných ovcí a nejmenovaný bulvární plátek. Blesk to byl. Ale nebyl to jen senzacechtivý novinář, ale pravděpodobně i bývalý squatter, kterému přišly roztržené pošťácké kalhoty vhod, aby opět rozdmýchal boj proti svým vlastním. Tedy bývalým vlastním. Na obranu tohoto squattera musím uvést to, že původní činnost, kterou provozoval v domě, do kterého se neoprávněně nastěhoval, byla zřejmě tak nějak prospěšná pro určitý okruh lidí. Postupné šarvátky mezi obyvateli squattu ho však donutily odejít a tvrdší jádro, které asi nemělo pochopení pro jeho alternativní kulturní činnost objekt ovládlo. A s ním i lehké a později i těžké drogy. Policie se od roku 1998 již dvakrát pokusila na základě trestního oznámení podaného vlastníkem objektu, kterým je Ústav pro informace ve vzdělávání, squatt obsadit. Neúspěšně! Squatteři totiž při vstupu policie do objektu vylezli na střechu a vydírali ji spácháním hromadné sebevraždy pokud neodejdou. Co bych si asi myslel jako zasahující policista nebudu raději popisovat. Jisté je, že bych zásah asi dokončil. Ovšem další pikantnost přinesl až třetí pokus vlastníka oslovit policii k provedení zásahu. Policie totiž na základě vyjádření státního zastupitelství odmítla zákrok provést. A oprávněně. Zjistilo se totiž, že objekt vlastně neexistuje, resp. byl vymazán z katastru nemovitostí. Tedy nedošlo k trestnému činu a naplnění jeho skutkové podstaty. Úsměvné, protože nikdo netušil, jak tohle majitel objektu vlastně dokázal, když vila stojí. Tak jsem si domluvil na dotyčném ústavu schůzku a proč tomu tak je jsem se dozvěděl. Stavba vysokoškolských kolejí a menzy byla v roce 1978 plánována jako projekt víceetapový a objekt sloužící tehdy jako zařízení stavby měl být odstraněn po ukončení I. etapy. Jenže pak se usoudilo, že by se hodil v témže účelu i do dalších etap. Vlastník objektu toto oznámil stavebnímu odboru, tehdy ONV Prahy 8, a ten souhlasil. Jenže návrh na vymazání z katastru již byl podán a vlastník si řekl, že ho prostě zbourá až po II. etapě. Na závěr už chybí jen dodat, že nedošlo ani k II. etapě výstavby ani k demolici objektu. Objekt tedy stojí a díky jeho nezvaným obyvatelům je trnem v oku všem lidem v okolí. Věc se nyní ale snad pohne kupředu. Ústav pro informace ve vzdělávání si uvědomuje závažnost situace a protože se stále považuje za vlastníka objektu, podal návrh na opětovný zápis do katastru nemovitostí. Až se tak stane, dostane policie třetí pokus. A my jen doufejme, že neuvidíme squattery opět na střeše.